Nuda pláž

Tohle vedro nás nutí neustále snižovat stav našeho oblečení, co nosíme. Muži to dotáhli opravdu daleko: vidět obtloustlého chlapíka ve slipech, slunečních brýlích a jinak v ničem, jak korzuje v centru města, mi opravdu podlomilo kolena. Říkala jsem si, že opravdu statečn, protože své tělo vynese jen tak na slunce i k obdivu nás všech.

Vzpomněla jsem si na zážitek z minulého léta, které jsem s přítelem trávila na Azurovém pobřeží. Vedro bylo stejné, jako máme třeba dnes v Praze. Za vidinou hezkého kempu na kopci s výhledem na zátoku (jak se psalo v průvodci), jsme stoupali s naším autíčkem vstříc krásným okamžikům. Zastavili jsme u honosné brány. Přítel šel vyřizovat ubytování. Osaměla jsem v autě a prohlížela si velký bazén, narvaný k prasknutí. Říkala jsem si, že ta paní s culíkem má docela hezký spodní díl bikin, než jsem pochopila, že to bikiny nejsou. Nikdo neměl spodní díl ničeho. Byli nazí, věk nebyl ničím omezen. Nadšená paní, kolem šedesátky, odhaduji tak po dvou dětech, a s naprosto fatálním opálením, na mě mávala od sprchy. Naznačovala tempa v bazénu a dost podrobně si mě prohlížela. Upravila jsem si ramínko u šatů a zatáhla břicho, narovnala se na předním sedadle, a čekala na záchranu. Přítel se konečně vrátil. Posadil se do auta a sdělil mi cenu za noc. Nijak se nepodivoval nad situací, která nás čekala. Zeptala jsem se ho, zda si nevšiml něčeho zvláštního? Zamyslel se a pak odpověděl, že vlastně ta paní co sepisuje objednávky na recepci, neměla nic na sobě, a ten zahradní, k co zaléval oleandry a shýbal se k plevelu, také ne. Zeptal se mě, na kolik nocí se zapíšeme? Podotkla jsem, že jestli chce strávit v nuda-kempu víc, než těchto dvacet minut, je někdo koho neznám. Po vyslovení slova “nuda“ se přítel vyděsil, jak nuda? Oni jsou nazí? Jak je to možný? Tohle je nuda-kemp? V tom se paní od bazénu rozeběhla a přibližovala se velmi rychle k našemu autu. Asi usoudila, že náš ostych prostě zničí. Nastartovat bylo více než nutné! Když jsme ve spěchu sjížděli serpentinami zpět do nížin, potutelné úsměvy místních obyvatel u bazénů nám vysvětlily to, že takové úprky se tu dějí až moc často.

Je vážně estetika těl tak úchvatná? Osobně na našich přirozeních nic moc hezkého neshledávám. A ve větší míře výskytu mě to dokonce otravuje. Moje kamarádka mi tuhle vyprávěla, jak musela svým dcerkám vysvětlovat, proč ty paní na koupališti nemají horní díl plavek? Nedokážu si představit situaci, kdy s kamarády trávím čas na koupališti a sundám si plavky. Asi ano, je to možná běžné, možná že by to s nimi nic neudělalo, možná by se s mnou bavili beze změny stejně…ale co když ne?

Mám pocit že, v Čechách se celkově zapomíná na plážovou módu, na to že není nutné mít kalhotky zaříznuté mezi půlkami, horní díl plavek srolovaný k bradavkám a na hlavě mít upocený drdůlek s mašlí. Že muži nemusejí, všechno to co mají, těsnat v miniaturních plavečkách. Navíc sloupaná záda s puchýři a nepoužívání opalovacího krému jsou tu bohužel běžným doplňkem slunění. Vždyť můžeme být hezcí i na pláži, ne? Ale já to posuzuji z pohledu člověka, který nutně neprezentuje své tělo. Prezentuji plavky, žabky, prsten a brýle, někdy i sponu ve vlasech, ale tělo většinou ne. To prezentuji jenom příteli a sobě, když se sama sebe ptám, proč jsem to všechno dopustila? A když si teď ještě vzpomenu na kulturu českého společného sprchování na plovárnách, je mi špatně. Neexistuje tu soukromí. Musím nutně vidět, jak si slečna upravuje to, co se ukazuje až po půlnoci na placených kanálech v televizi? Je nutné do toho šlápnout? A musí mě hodnotit zkušené oko důchodkyně? A poslední zděšení-je vážně dobře, když babička vodí svého devítiletého vnuka do těchto míst? To dítě bylo tak deset minut v totálním šoku, když se vysvlékla jeho babička, a pak, když přišla její starší kamarádka.

Prostě, na nuda-pláži je to pro mě nuda. Asi je to svoboda. Možná je to i příjemné. Ale já jsem nejspíše náročná, protože vždycky když si na ulici vzpomenu na tu ženu u bazénu ve Francii, to jak ke mně běží…přidám do kroku a zděšeně se ohlédnu.