Často potkávám ženy na ulici, v kavárnách, na schůzkách i na pískovištích, které vypadají prostě dokonale. Stráví  před zrcadlem jistě hodně času, protože jejich make-up je perfektní. Asi také spotřebují hodně času i toulkami svým šatníkem, protože to co mají na sobě je originální a elegantní. Skvěle vtipkují, úžasně voní, jejich kabelky nejsou jen kabelky, ale i doplňkem či šperkem. Nohy mají opálené, oholené, zuby bílé a rovné… a já si říkám, co se s nimi asi děje, až dorazí domů?

Nevím jak ony, ale já nejdřív vyzuji boty. Často se totiž snažím být také dokonalá, ale jakmile přijdu domů, rychle na svoji dokonalost zapomenu. Po vyzutí bot se zcela nezřízeně rvu ze svého svršku, tím myslím, sáčko, kabátek, cokoliv. Pokusím se ho zavěsit na ramínko šatní skříně. Když se to nepovede a svršek spadne, ignoruji to, tedy pokud to není něco, na co jsem musela šetřit opravdu dlouho. Následně se přesunu do kuchyně, kam pohodím na židli svou kabelku. Něco v ní podivně křupne, ale to je jedno.

Stojím tedy u linky v krásných šatech, na sobě ještě šperky (jako například náhrdelník a brož), v uších perličky. Vlasy s ofinou, kterou předtím přejela žehlička na vlasy. K večeři na schůzce jsem si dala salát, abych vypadala, jako že o sebe dbám, tak se teď musím něčím dorazit. V lednici je jenom šunka a mangové smoothie. Tak tedy … tohle bude můj “doraz”. Jsem stále ještě v šatech, ale něco mě moc štve, a je to ta moje ofina. Proto sáhnu po oblíbené čelence, asi každá ji doma máme, ne? Vlasy stáhnu do culíku a čelenka rozjasní obzor. Postupně se odstrojuji od šperků, pohazuji je do mojí šperkovnice. Pak svléknu šaty- proč je musím uklízet do skříně? Raději je přehodím přes židli u psacího stolu, budou tam dlouho, vím to.

Plácnu sebou do postele. Ještě voním parfémem- alespoň něco, protože si na sebe beru růžové tepláky a k tomu vytahané triko s nápisem queen of beach. Podívám se kolem sebe, tohle místo mi tedy pláž vážně nepřipomíná… Říkám si, co asi dělají ty další ženy po tom, co opustily večírek? Každá totiž máme doma onen šuplík s oblečením na doma. Je to asi můj nejvybavenější koutek v šatníku. Miluju ponožky na spaní, na chození na doma, trička reprezentativní i pro případnou návštěvu, trička vhodná na chvíle bez přítele a pojídání večeře v posteli při sledování seriálu True Blood. Co na tom, že obsah lžíce upadne na tričko, je pro to přeci určené. Mikiny, které hřejí, šála pro inspiraci když mi nejde psát… To všechno je oblečením na doma.

O pyžamech, které my ženy milujeme, tedy flanelové pokud možno o dvě čísla větší, se rozepisovat nebudu. Mohla bych rozohnit nějakého muže, protože jak je známo, oni naše nejoblíbenější domácí kousky nenávidí. Je to totiž takový rozdíl mezi tou dokonalou sexy ženou ve večerním, a tou ženou, která doma v posteli, v teplákách pije smoothie s odpornou čelenkou na hlavě.

Nakonec domácí pohodu umocním tím, že se třeba namažu mateřídouškovým tělovým mlékem (Bože, ten puch! – Nadává můj přítel), zabalím se do onoho nenáviděného pyžama a na obličej si dám masku. Nebo něco na uklidněnou, třeba Chanel. Sice přítele totálně vyděsím, ale pro mě je v tomto momentu vše dokonalé. Zítra se zase můžu snažit o to, abych vypadala skvěle, ale teď si ještě budu hovět ve svém vytahaném triku a v ponožkách připomínající myš. Mají uši i čumáček.