Tak jsem to také konečně zažila. Byla jsem v létě na hudebním festivalu! Ano, vyrazila jsem za bigbítem na Moravu. Vzhledem k tomu, že jsem na takové akci ještě opravdu nikdy nebyla (ano já vím, je to divný, že jo?) věnovala jsem přípravě poměrně dost času. Hlavně tedy prohlížením fotek Kate Moss a jiných slavných modelek na festivalu Glastonbury. To že se Kate brodila v bahně, jsem zcela ignorovala. Přeci to se mě stát nemůže, vždyť za oknem je krásně a já mám konečně první volno!

Do tašky jsem si sbalila vše potřebné na léto a činky. Divíte se? Měla jsem totiž pocit, že pobyt na venkově mě jistě nadchne do cvičení: ta energie přírody a lidí kolem mě jistě donutí ZAČÍT. To se nestalo. Místo toho přišly povodně.

Přesun na festival byl ve znamení prudkých dešťů a močůvky, která se valila po drncavé dálnici. Když mraky, které se válely téměř až u země, naznačovaly, že mě slunce nečeká, zastavila jsem se v OBI. To je takový ten velký obchod, kde mají spousty divných věcí. V oddělení „kutil“ jsem si koupila slušivé černé holiny, a hned o regál dál měli zrovna výprodej hezky střižených pláštěnek. Dokonce měli ještě mojí velikost i zajímavou barvu. Žlutou. Tralala, notovala jsem si u kasy a snažila se nevšímat toho, že venku šlehaly oblohou blesky.

Jako zázrakem se přímo na místě festivalu vše uklidnilo, zůstala jenom tma, mraky a všudypřítomné bahno. Lidi to ale moc neřešili. Bosky nebo v žabkách, které se po chvíli proměnily v hroudy něčeho, co kroky jejich majitelů držely striktně při zemi, bloumali po kempu a čekali, až se otevře první stánek s jídlem. Tralala. Broukala jsem si.

No, abych se moc nerozepisovala. Jednoduše řečeno, po tom co jsem šla na toi-toi a chtěla jsem si tam ulevit, a viděla jsem to, co jsem viděla, mi nezbývalo nic jiného než se opít. A vše se najednou zdálo krásnější. Bahno, langoš, bahno, víno, borovička, langoš, gyros, víno, borovička, nějaký ty lehký léčivý drogy (kluci to říkali), víno, langoš na sladko a místní ořechovice. Tralálálálá! Vím vím, asi se bojíte, co se s mnou stalo, ale bylo o mě dobře postaráno. Totiž strávila jsem večer v hlavní backstage. Snažila jsem se sekundovat v rozhovorech o akordech, nahrávání a tempu, a také držet krok s rockovým debužírování. Postupně všichni odcházeli někam a už se nevraceli. Můj přítel jedl guláš , a nevěděl, že ho jí. Já na něj koukala a nevěděla, že ho vidím.

Ráno jsem se probudila na ubytovně, sucho v puse. Na veřejném wc mě čekalo překvapení. Tím myslím rozpad mého obličeje. Langoš se na mě vážně podepsal, asi jako kokain na Kate. Sbalila jsem svoje činky a zamávala skvělému festivalu Beseda u Bigbítu . Slyšela jsem tam vážně moc dobré muziky a za sebe doporučuji mladé a nabušené Vees , staré známé ale přeci nové Magnetik , naprosto dokonalé Žagar a neuvěřitelné BeatBurger Band.

Po návratu do Prahy mě přivítala malá dcerka mojí kamarádky, s nataženým prstíkem a žalostným výrazem v očích, šeptala: „Malá, malá … bebí.“