Home / Journals  / Kitti  / Pregnant summer time

Pregnant summer time

Je vedro a bouřky. Zrovna sedím ve vlaku - směr Praha. Přemisťuji se z Jihu, kde svět voní o něco lépe a je tam čas na přemýšlení. Včera jsem se zrovna koupala ve vaně, když vichřice

Je vedro a bouřky. Zrovna sedím ve vlaku – směr Praha. Přemisťuji se z Jihu, kde svět voní o něco lépe a je tam čas na přemýšlení. Včera jsem se zrovna koupala ve vaně, když vichřice někde strhla dráty a já se ocitla po tmě ve velké vaně.

 

Venku hučel vítr, babička prorokovala, že uletí střecha (Kristinko, jsi ve vaně? Asi nám uletí střecha?! Joo, babi, jsem ve vaně, jojo střecha!) a pod naším autem na zahradě ječela kočka, která se nestihla vrátit domů. Já se natáhla ve vaně a přemýšlela jsem nad tím, kdy je vhodné se stát matkou?
Ano, já vím. V poslední době nic nenasvědčuje tomu, že by to bylo správné rozhodnutí, ale zároveň je toto téma kolem mě tak frekventované, že se nedá nic dělat a i já jsem si v tomto čase „nečase“, kdy nefugovalo nic a vládla tma, dovolila zapřemýšlet na toto téma.

 

Pokud vedete nějaký sexuální život, je riziko toho, že otěhotníte poměrně vysoké. Pokud sexuální život nemáte, nemusíte se ničeho bát… Dočetla jsem se kdysi v Bravíčku. Toho se držím a věřím na to. Hodně mých kamarádek je ve znalostech sexuální výchovy dál a uznává i propracovanější systémy, jak neotěhotnět. Mě prochází pořád ten jeden styl už dlouho a tak se vždy na začátku měsíce nedivím, když se dostaví moje perioda a já nemusím zpytovat svědomí, vzhledem k tomu, kolik jsem toho za celý měsíc vypila. Jenomže pokud člověk přemýšlí nad tím, že může být těhotný, začne přemýšlet i nad tím, zda je dospělý. A hlavně si položí otázku: Mám na to? Je to zásadní otázka, protože obsahuje vše-mám na to finančně? Mám na to duševně? Mám na to čas? Mám, nemám, mám, nemám?

 

O víkendu jsem s kamarádkou Evou vyrazila na Šumavu, kde mě její rodiči hostili tři dny, aniž bych já něčím a něčemu přispěla. Jedla jsem zadarmo, dopravila jsem se kamkoliv zadarmo, opalovala si záda, nepracovala na klauzuře, nedělala nic. V podkroví, kde jsme se s Evou většinu času válely, Eva přemýšlela nad tím, co jí na celém pobytu vadí? Že by právě to, že jsme tam s rodiči? Obě jsme řešily blížící se periodu, která nějak nepřicházela a v televizi dávali jenom dokumenty o miminech. Eva na mě, že to přepne, ale já že ať to nechá, že je to docela zajímavý. Na prsou jsem si držela misku plnou zmrzliny, po bradě mi tekla rozteklá čokoláda a nevadilo mi, když mi Evina maminka nabídla pečený drobenkový koláč. Eva se na mě významně podívala a zeptala se, hele, ty to mimino snad chceš? Strčila jsem si do pusy plnou lžíci zmrzliny a prohlásila, že bych to určitě zvládla, ne? (V hlavě mi běžela myšlenka na to, že musím mámě sehnat práci v Praze, protože mimino s ní bude trávit 80% času). Po návratu do Prahy, jsem otevřela v mém bytě lednici, kde je jen led. Snažila se zprovoznit pračku, která skáče celým domem, když ždíme a usoudila jsem, že v mém bytě je tolik nástrah na zabití dospělého člověka, že dítě by tam nepřežilo ani deset minut. Můj kluk mi zavolal, že nepřijede, protože je línej a já usoudila, že těhotná být nechci.

 

Jak jsem již zmínila, sedím ve vlaku, a přisedli si ke mně vodáci. Muži, po padesátce. Prošli kolem kupé a začali řvát: „Děti strčte dopředu, my jdem k vám slečno! A jedeme spolu až do Prahy! Láďa se vám bude líbit, tejden se nemyl, je to kus chlapa…Láďo! Láďo!“…Aniž bych cokoliv řekla, vzali mi mojí cestovní kabelku a hodili jí na krosny, pochválili zlaté boty a teď, když dopisuju tento fejeton, mi polovina z nich pozoruje moje ňadra. Jeden se mě zeptal, zda to všechno píši na facebook? Usmála jsem se, že tam ne. Ti chlapi smrdí, děti ve vedlejším kupé se smějí, někdy přijdou na návštěvu. A taky voní. Až se vrátím do Prahy, spočítám na prstech jedné ruky, kdo se s kým zase rozešel kvůli tomu, že buď jeden, nebo druhý dítě chtěl anebo nechtěl. Katie Holmes se bude soudit o to svoje a já půjdu na procházku s dětmi, které nejsou moje a mám je ráda jako kdyby byly. Zvednu oči od monitoru a vidím, že jeden z otců mi vytrvale zírá na prsa. Takže nakonec, proč mít děti, když máme otce, kteří chtějí stejně to samé, co ta písklata? (Po deseti minutách sem dopíšu) Před rokem, bych dodala, že nic, ale teď už to neudělám…Tik tak, tik tak.

hanka@fashionbook.cz