Home / Journals  / Kitti  / Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá

  Včera se mi podařilo vyhodit všechna stará povlečení, která jsem našla v zásobnících pod postelí. Také jsem zdárně zvládla sundat, vyprat a znovu pověsit závěsy v kuchyni, spárovat skoro všechny ponožky a ty, které to

 

Včera se mi podařilo vyhodit všechna stará povlečení, která jsem našla v zásobnících pod postelí. Také jsem zdárně zvládla sundat, vyprat a znovu pověsit závěsy v kuchyni, spárovat skoro všechny ponožky a ty, které to nedaly, jsem vyhodila. Také jsem si založila deník, protože prý prospívá psychice, a dokonce jsem pojala detox Gwyneth Paltrow za něco, co je hodné zájmu. Jak na Nový rok…

 

Na Silvestra jsem se ocitla na své chatě bez elektřiny v terénním ďolíku. Ta chata je takový výmysl mých prarodičů, kteří se nejdříve přestěhovali do hájenky, kde byly shnilé podlahy, kde nebyla elektřina ani voda… Babička musela vždy vylézt na stodolu, aby viděla na kostelní hodiny ve vsi a zjistila tak, kolik je hodin. Proto neváhala, a když se naskytla příležitost, ihned s dědečkem vzali byt v paneláku v Pelhřimově. Jenomže vnitřní našeptávači je nejdřív donutili si pořídit zahrádku a následně si postavit chatu bez elektřiny (ale s vodou), kde je jen výhled na Křemešník. Bez hodin. Když děda zemřel, chata osiřela, protože babička byla konečně svobodná a nemusela už nikdy jet někam, kde není civilizace. Minulý rok v únoru jsme tam jen tak zavítali na kontrolu a já si řekla, že tohle místo znovu obnovím! A tak se stalo.

 

R1-18A

 

Během tohoto roku se vůbec událo několik zásadních momentů, které mě docela nově přeformátovaly. Když bych to měla pojmenovat, nějak celkově, dalo by se říct, že tento rok byl mým největším krokem k vnitřní svobodě. Jsem totiž takový ten člověk, co je všude včas, když lže, rudne a nakonec kápne božskou, má vysoké nároky jak na okolí, tak na sebe, neumí porušit zákon a pravidla, chce dělat vše dobře, a pak vše pokazí… Prostě, v tom, abych si mohla dělat, co chci, mi brání spousta překážek. Avšak i přes tato omezení o sobě musím říci, že jsem v lecčems zdravě sobecká. A napsat to sem, myslím něco  – co obsahuje slovo sobeckost, mi dalo také docela práci i přemáhání. Snad, aby mě někdo nezatratil?

 

R1-21A

R1-22A

 

Naučila jsem se nedělat práci, kterou prostě dělat nechci, i když nemám peníze, a už se kvůli tomu nestresuji. Prostě jím málo a prosím o oblečení kamarádky, které něco vyhazují. Sházím se u někoho doma, místo v kavárnách a také nechodím na večírky, pokud tam není pití (někdy snad i jídlo) zadarmo.

Nebudu tady dělat, že tato vyrovnanost přišla s něčím jako mojí emancipovaností. Všechno se to událo především proto, že mám dobrý a kvalitní vztah, tudíž jsem mohla přestat řešit věci zásadní a věnovat se věcem snovým. Mohu poslouchat svou intuici. Ta mi zavelela minulý rok v zimě zažít dobrodružství.

 

R1-16A

 

Proto jsem se rozhodla cestovat. A riskovat. Izrael mi ukázal, že se mám velmi dobře a že předsudky lidí vůči druhému člověku vedou až k pistoli a ortodoxním církvím. Na Azorách jsem pochopila, že moje obsese chránit přírodu má smysl, a budu v tom vytrvale pokračovat, dokud budu živa. Že něco jako ráj existuje a že svět je strašně velký. Pochopila jsem, že směr Východ mě nebere. Ale směr Západ mě dráždí a nutí mě přemýšlet, co je za obzorem. Když jsem si pak v knize Toulky přírodou přečetla, že je to tak správně, neb to znamená, že jsem se narodila jako „tulák“, bylo mi už vše jasné.

 

10171132_10152155809548300_2074439272732104403_n

 

R1-12

 

Také jsem se rozhodla vsadit všechno na jednu kartu a věnovat se svým projektům. Vzhledem k tomu, že Česká republika je stát, který opravdu nepodporuje NIC, co se tváří jen trochu svobodně, malopodnikatelsky a umělecky, je to cesta trnitá. Ale moje. Samozřejmě, že se tak stalo jen díky mým přátelům a mamince, která vždy řekne to, co chci slyšet. Jejich podpora je prostě neocenitelná. Je to také velká zodpovědnost, nemůžu přeci zklamat jejich očekávání! S mými přáteli už to funguje tak, že jsme na sobě navzájem závislí. Často je to důvod, proč na sebe křičíme nebo se zlobíme – často také opakujeme něco jako: „Mně je jedno, co dělá! Chápeš? Ale proč myslí jen na sebe?!“ – přehazujeme si mezi sebou podobné fráze jako horký brambor a znamená to jen, že prostě držíme spolu, pracujeme spolu, žijeme spolu a jsme takoví podivní vyděděnci, kteří si takto navzájem sami pro sebe vytvořili rodinu. Je to docela náročné, o tom žádná, ale stojí to za to.

 

1482805_10152177342257652_1923718167_n

 

 

1506052_10151762223571143_874885846_n

 

1620907_10152260345831096_1479429841_n

 

10868241_10204400566552493_4930674757651236481_n

 

IMG_4713-560x373

 

10676369_765967476771663_864404260769591116_n

 

 

Osobně jsem za to vděčná. Mým největším poznáním bylo, že to, co by fungovat mělo, nemusí. Že když jste jedináček, neznamená to, že si nemůžete ze svých kamarádek udělat sestry, často je takový vztah možná i kvalitnější. Že své rodiče nemusíte mít nadevše rádi, a že vaše dítě nemusí být vaše spřízněná duše. V nezávislosti nejde o peníze, ani o to, kde bydlíme, ale zda cítíme, že můžeme svobodně dýchat.

 

R1-8A

 

A tak, když jsem si ohřívala na chatě v ďolíku vodu na špinavé nádobí a venku Káťa a Tomáš stavěli indiánskou potní chýši, slušně jsem se dojala. Za prvé proto, že čas letí!  Za druhé, že člověk může být vážně šťastný, a za třetí, že jakmile si jednou přičichnete k osobní svobodě, není cesta zpět.

 

10897849_10205779994682071_3299233334625937446_n

 

Tudíž jsem věděla, že mě letos čeká další cesta na Západ. A někdy je paradoxně člověk ve stresu z toho, že všechno funguje, že zvládl Vánoce s rodinou, která je běžně nezvládá, že dokáže žít v dobrém vztahu, že je zdravý… Nastal nám čas, kdy staří přátelé někam zmizeli, rodina pomalu ztrácí svoje členy – protože stárne a protože život –, nacházíme si svoje vlastní životní projekty a uvědomujeme si svoji pomíjivost.

 

10406508_10205805869648929_2952472559038408045_n

 

Amen. Domyla jsem tedy nádobí a vykoukla ven na zahradu, kousek od mého okna se pásly srny. V kamnech fičela meluzína a vše bylo tak nějak správně.

 

Vzhůru za dobrodružstvím v roce 2015! Ale jedině s vámi.

 

10882149_10205721676584155_7197110452277939277_n

 

 

fotky: Kitti a facebook

killik@seznam.cz