Home / Journals  / Holly Woodová  / Holly Woodová a Cosby jako řemen

Holly Woodová a Cosby jako řemen

Žijeme v úžasné době. V roce 2015 se na obálce lifestylového magazínu klidně objeví 35 žen, které nejsou ani mladé, ani nahé, ani nijak prvoplánově sexy. Jsou to oběti znásilnění. Žijeme ovšem stále v době, kdy pachatel, světoznámý

Žijeme v úžasné době. V roce 2015 se na obálce lifestylového magazínu klidně objeví 35 žen, které nejsou ani mladé, ani nahé, ani nijak prvoplánově sexy. Jsou to oběti znásilnění. Žijeme ovšem stále v době, kdy pachatel, světoznámý herec a synonymum americké televizní srandy Bill Cosby, nebyl ani za jedno napadení trestně odsouzen. I ve 21.století je bohužel stále úspěch, že se o své zkušenosti ženy vůbec rozhodly nahlas promluvit.

Doufejme, že díky případu Ženy vs. Bill Cosby, překleneme současnou rape culture, kdy je společností chráněn pachatel znásilnění před obětmi. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste slyšeli, že „ho ta mrcha obvinila, aby se na něm přiživila“.  Nebo se mu chce minimálně pomstít! Možná jste to i sami někdy řekli? Ano, po světě v žádném případě nechodí jen ženské bytosti se svatozáří a falešná obvinění existují. V USA jsou statistiky od 2 do 8%, ale mnoho odborníků poukazuje na fakt, že při vyhodnocování vyšetřování bývá proměnných tolik, že skutečné číslo nejde zjistit. Brněnská policie zase v roce 2008 oznámila, že jich eviduje asi polovinu z celkového počtu. Bohužel už nezdůraznila, že valná většina žen (přes 90%!), které sexuální napadení zažijí, se s tím nikdy nesvěří, což je fakt, který propojuje zeměkouli. Pohádky o zviditelnění s klidným svědomím zarchivujme do přihrádky urban legends. Zkuste si vzpomenout na jedinou ženu, která je slavná a bohatá díky obvinění ze znásilnění… Právě.

55b58f879e9755183d979904_cosby-nymag-cover-1

Pro časopis New York Magazine odkrylo svou identitu i výpovědi 35 z celkem 47 Američanek, které veřejně vystoupily se závažnou obžalobou proti slavnému doktoru Huxtablovi. Cosby si v 70. a 80. letech nechával posílat mladé herečky nebo modelky, které neměly ještě dostatek kšeftů, slávy ani peněz a pod zástěrkou šlechetného mentorství s nimi trávil čas. Probíhalo to třeba následovně: „Myslela jsme si, že mě bude učit herectví a tak jsem mu přeříkala monolog. Moc ho to nezaujalo a vytáhl scénář nějakého dílu Cosby Show. Jedna postava byla přiopilá. Do ruky mi dal skleničku vína a řekl, že se z ní mám v průběhu dialogu napít. Dál už si nepamatuji nic víc, než jak jsem se probudila u něj v posteli nahá a on mi strkal své přirození do pusy.“ Podobných hororových zážitků si můžete přečíst přes tři desítky.

Ale co když to není pravda!“ Slyšíme i přesto na každém rohu. Velmi mi to připomnělo atmosféru okolo kauzy Bambini di Praga, kdy čeští umělci, včetně Marty Kubišové nebo dirigenta Bělohlávka, i přes téměř 50 obvinění od zneužitých sboristek sepsali petici, kterou požadovali propuštění Bohumila Kulínského z vazby, protože „ohrožuje jeho další umělecké působení“. Důvod vazby, tedy že by Kulínský mohl ovlivňovat svědky a tím ohrozil vyšetřování, považovaly tyto osobnosti za nedostatečný. „Presumpce neviny! Presumpce neviny!“ Skandovaly. Je až s podivem, jak jim vůbec nezáleželo na těch padesáti jiných, potenciálně zpackaných životech. Sbormistr byl nakonec odsouzen na pět a půl roku natvrdo, odseděl si půlku a nyní jezdí s taxíkem. Spravedlnost existuje taky tak na půl a elita našeho národa se zase jednou ukázala v celé své senilní noblese.

Neustálé zpochybňování ženského utrpení, které je zřídka vnímáno jako utrpení univerzálně lidské, už nemohl vystát ani americký režisér a scenárista Judd Apatow, autor veleúspěšných komedií, seriálu Freaks and Geeks a producent televizního mega hitu Girls. Jednu z Cosbyho obětí osobně a dobře zná, a proto nedokázal pochopit, že lidem jako důkaz nestačí, když se ozvalo dalších jedenáct s podobným příběhem. A tak začal svoji vlastní osobní bitvu s Billem Cosbym. Tweetoval, dělal rozhovory.

A vlivný mužský hlas, který se zastal zneužitých žen, v médiích dobře zafungoval – o případu se psalo všude. Pennsylvánský soud nakonec zveřejnil výpověď samotného komika z roku 2005, ve které se mimo jiné přiznává, že ženám do pití házel velmi silný (a dnes už ilegální) lék Quaaludes. Už tehdy ho jedna oběť žalovala za sexuální obtěžování, spor nakonec skončil mimosoudním vyrovnáním.

Počet veřejných obvinění narostl k srpnu 2015 téměř čtyřnásobně, protože Cosbyho oběti už se nebojí, jak říká i titulek článku v New York Magazine. Minimálně mají samy sebe, i když se před skandálem vůbec neznaly. Nyní si jsou „kamarádkami, matkami i babičkami.“ Žijeme v úžasné době i proto, že se těší obrovské podpoře veřejnosti navzdory strachu z tzv. sekundární viktimizace. Třeba v České republice znásilnění z tohoto důvodu nahlásí jen každá dvanáctá oběť. Ženy svoje zážitky raději dál podrobují nekompromisní autocenzuře, protože se bojí, že se po návštěvě policejní stanice stanou obětí znovu, tentokrát ovšem nemilosrdného gang bangu společnosti, která se jim vysměje, všechno zpochybní, pak je odsoudí a zavrhne.

Jen vzpomeňme na jednu z nejoblíbenějších československých trezorových „komedií“ Svatba jako řemen!

Prodavačka Hanička (Iva Janžurová) potká dva podroušené muže (Pavel Landovský a Jan Schánilec)  a jejich kamaráda (Oldřich Vízner), který se loučí se svobodou. Jeden mladík se jí líbí a tak s nimi popije a odjede vozem. Muži zastaví v lese, Hana zůstane se svým vyvoleným sama v autě, kde dojde k oboustranně chtěnému pohlavnímu styku. Jenže potom muž odejde z vozu a naběhnou do něj jeho dva kumpáni, kteří se na Hance vystřídají nebo se o to alespoň pokouší. Ona křičí, ale nikdo jí nepomůže. Dívka vše nahlásí na policii. Případ se vyšetřuje, ale obvinění ze znásilnění by zásadně ovlivnilo svatbu a osud ženichovy rodiny a tak maminka nevěsty (spolu se všemi ostatními postavami v průběhu filmu) Hanu přesvědčí, aby obvinění vzala zpět. HA HA HA HA HA.

kolAZ BILL COSBY

Oficiální motto filmu opravdu zní: „Komedie o velkých zmatcích kolem jednoho znásilnění.“ Na všech filmových serverech najdeme ještě druhou synopsi: „Domněle znásilněná dívka odvolává své obvinění, učiněné tak trochu z nerozumu, tak trochu ze msty a koneckonců i z vypočítavosti.“ Opravdu by mě zajímal člověk, který Krejčíkovu společenskou fresku po revoluci takto interpretoval. Bohužel to vypadá, že i soudruzi během normalizace byli bystřejší.

Nevím jak vy, ale já jsem u snímku, ze kterého lidi citují a zajíkají se smíchem, brečela. „Vždyť je to padesát let starý,“ namítal můj přítel, když jsem si před televizí utírala slzy bezmoci a vzteku. Naštěstí jsme ve svém rozhořčení nebyla sama. „Nenávidím ten film,“ napsaly mi Anit i Kitti. Ale to je omyl, říkám jim. Krejčík natočil geniální dílo, my nenávidíme tu šovinistickou kulturu, kterou tak bolestivě přesně zobrazuje. Bohužel režisér zvolil satiru natolik subtilní, že ji většina diváků (včetně distributora!) nemá šanci odhalit. „No co co co co co!“ vyřvávají šťastně nad svojí vlastní ubohostí. Svatební servery dokonce film doporučují jako bezvadnou komedii pro nastávající nevěsty (!!!).

Proč o Svatbě jako řemen vůbec píšu? Žijeme totiž v úžasné době, kdy na ženách taky konečně záleží. Takže pokud chcete lekci o rape culture, podívejte se na něj znovu. Objeví se v něm všechno, co tak barvitě popisují Cosbyho oběti v článku New York Magazine: zastrašování, nadávky, společenské zavržení, stud, samota, nedůvěra a obrovská nespravedlnost.

A jak můžeme z rape culture sami udělat safe culture? Tak třeba namátkou ze zkušeností z našeho okolí: Zkusme zapomenout, že jsme Billa Cosbyho viděli hodněkrát v televizi a taky na to, že je hrozně bohatý. Ani jedno totiž neznamená, že je dobrý člověk. Když v časopise narazíme na ženy, které odvážně hovoří o zneužívání, potlačme v sobě nutkání ke zlomyslnému hodnocení jejich vzhledu. Ošklivější lidi to totiž dělá z nás. A nepopadejme se za břicho, když nějaký bonvián v teplákách, obleku nebo v uniformě prohlásí, že „žena od přírody přece vytuší, co bude následovat.“ Tomu jsme se už nasmáli taky dost.

hanka@fashionbook.cz