Home / Journals  / Kitti  / Jak jsem v Americe objevila Nový svět

Jak jsem v Americe objevila Nový svět

Tento rok byl jednoduše narvaný. Úplně vším, co vás může napadnout. Radostí, prací, nemocemi, smrtí, láskou, objevováním, bankrotem, penězi i přírodou. Byl to můj poslední rok před třicítkou a je konečně pryč. Ptáte se, jak

Tento rok byl jednoduše narvaný. Úplně vším, co vás může napadnout. Radostí, prací, nemocemi, smrtí, láskou, objevováním, bankrotem, penězi i přírodou. Byl to můj poslední rok před třicítkou a je konečně pryč. Ptáte se, jak se mohu radovat z toho, že je mi zase o rok víc, navíc třicet? Inu, jsem dospělá. A dospělý člověk nemusí dělat nic, co by měl. Jen to, co by rád.

 

Když jsem seděla na místě spolujezdce ve starém jeepu a sledovala  krajinu amerického Maine, jak mizí ve zpětném zrcátku, říkala jsem si: jak je možné že se člověk dokáže tak změnit? Před pár lety by bylo nemyslitelné, abych si sedla do auta v cizině s člověkem, který si doma zapomněl řidičák. Nebo abych jednoduše jela do Ameriky, jen tak, bez toho aniž bych si tam vymyslela práci, nebo poslání.
A tak jsem během našeho road tripu seděla třeba u oceánu, nebo u indiánské řeky a s hlavou položenou na kolenou, jsem si libovala v tom, že jsem naprosto dokonale spokojená. Nikdo mi nevolal. Nemusela jsem nikomu nic dokazovat a v hlavě mi konečně hučely jen vlny, nebo Swift River.

 

IMG_2952

 

Během mého posledního 20. roku jsem se musela doplazit na konec sil, abych upadla do hluboké deprese  a uvědomila si, že se musím nejdříve svého snu vzdát, abych ho mohla získat. Zní to jako asijská moudrost z koláčku štěstí, ale je to pravda. Pokud se snažíte v ryze mužském světě filmu dosáhnout úspěchu s ryze ženským filmem,  je to asi jako když se Doktorka Quinnová snaží nastolit přátelství mezi bílými a Indiány.

 

Processed with Moldiv

 

Stresovalo mě se už jen ráno probudit. Co zase dneska? Co to zase bude? Koho budu prosit o proplacení faktury? Kdo mi zase řekne, že vypadám na umření? Jak moc mi dnešní den ukáže, že moje cesta štrýtu je cesta bahínkem na konci Urmoucené a Konečné? Upadla jsem do stavu izolace a nenávisti. Málem jsem přišla o partnera a o sebe samu. Pochopila jsem jaké to je, být opravdu psychicky vyčerpaný, na prášky, beznadějně smutný. Zvláštní je, že letos tento stav kolem mě pocítil snad každý. Terapeuti na Praze 1 mají žně! Já byla takový případ.

 

 

 

Ale pak jsem musela se musela sebrat, neb moje nejlepší kamarádka z dětství, Lenka, mě požádala, abych jí šla za družičku na svatbu v Americe. Byl to můj světlý bod na konci tunelu. Ale tušila jsem, že se budu muset v mnoha věcech překonávat, abych byla zase normální v očích ostatních.

Musela jsem si obléknout upnuté šaty s odhalenými pažemi (což pro mě byla dřív nemyslitelná věc), musela jsme ukázat nohy a nechat si udělat nehty (wow).  Také jsem nutně musela bydlet měsíc u mé kamarádky z dětství, zírat na východy i západy slunce a nosit tepláky. Musela jsem  číst, žít bez internetu a hladit kočku, co se mazlila s hady. Musela jsme pozorovat orla v národní rezervaci. Musela jsem poslouchat milé lidi bez komplexů, musela jsem se opět zamilovat do mého přítele, musela jsem si svoje prázdniny strašně užít. Musela jsem jet do New Yorku, kde jsem štěstím probrečela celý pobyt a pak  jsem musela odjet. Zase sem.

 

IMG_3350

 

IMG_3349

 

Pokud se bojíte třicítky, uklidním vás. Je to nejlepší etapa vašeho života. Já jsem si uvědomila, že mám naprosto dokonalé přátele, se kterými se to všechno dá přežít.  Že moje rodina je sice hodně divná, ale svým způsobem pevná jak skála a přežije všechno. A že nemusím nikomu nic dokazovat. To co musím, je nevygumovat si náročným životem v malé zemi tu úžasnou atmosféru svobodných končin Ameriky. Když tam chcete být někdo, jste někdo. Když toužíte být nikdo, jste jím. Zmizet, nebo se znovu narodit v tamní přírodě je jako požehnání.

 

IMG_2793

 

IMG_2871

 

Ohromilo mě, jak si někteří lidé v Americe váží svého těla. Za celou dobu jsem potkala asi čtyři obézní osoby. Jinak jsem vídala jen krásné, upravené obyvatele, kteří si mohou v supermarketech vybrat všechny varianty pokrmů v bezlepkové a vegan kvalitě. Hodně sportují, stejně jako jedí dost steaků. Uvědomila jsem si, že má nechuť a únava ze života, se naprosto obrátila proti mému tělu. V Americe jsem poprvé pocítila jistotu, jít po chodníku a nebát se odrazu ve výloze. Zdravý mozek, rovná se zdravé tělo. Věčný americký slogan: měj se rád! Konečně mi to nepřipadalo jako trapná hláška, ale jako základní kámen spokojeného života.

 

e366ac91bdff38c97fa2fe847dfaeec0

 

Tudíž se budu těšit na všechny ty nové zážitky mého Nového světa, který jsem objevila. Doufám, že moje hranice už nic nenapadne. Respektive něco, čemu bych se neuměla bránit, avšak myslím si, že za těch 29 let úmorné práce, jsem se hodně naučila. Hodlám si teď trochu vybírat. A chci se vrátit k mému plánu, jenž se zrodil na základní škole. Být spokojená spisovatelka, co prostě jen ráda zírá. Hlavně se už necpat nikam, kam nepatřím. Prostě Little women a její hodně velký svět.

 

killik@seznam.cz