Cvičením ku depresi

17. 5. 2017 Rubrika: Life & style Štítky: , , ,

Sdílet: Facebook Twitter

text: Anna Fenclová
photo: Instagram

  • Anna Fenclová se zamýšlí nad tím, jak na ní působí všudypřítomná posedlost zdravým jídlem a cvičením.

 

Je květen, do léta zbývá jen pár upršených dní. Opět budeme po roce nuceni odhalit svá těla. Někteří na svém six packu pracují už od ledna, jiní narychlo shání legíny na cvičení, aby mohli konečně začít. Nejdůležitější je fotka před a po, selfíčko z fitka taky nemůže chybět. Udělají pět sklapovaček a už hledají známky svaloviny. Ty línější se omezují v jídle a drží diety. Fitness centra se těší z přeplněných hal a předplacených permanentek. Článků jak zhubnout do léta, postupně přibývá. Zdá se to jenom mně, nebo začíná cvičit už opravdu každý?

Samozřejmě, je skvělé dělat něco pro své tělo a hýbat se. Na sociálních sítích je spoustu motivační fotografií, kvůli kterým ale máme často nereálné cíle. Nakonec nás cvičení nenaplňuje endorfiny, jak se všude slibuje, ale spíše nás dostává do pěkně deprese: „Vždyť cvičím už dva měsíce a furt nic není vidět, ta na Instagramu měla břišáky za tři týdny.“ 

Cítíme se provinile po každém dortíku nebo sladké limonádě. Začneme sledovat fitness profily a myslíme si, že nás to dostane blíž k vytoužené postavě. Nakonec nás ale jen dráždí fotky jídla, na které máme pořád chuť. Sice se internetem mihl trend vyfotit dvě fotografie, na jedné být hubení, na druhé už tolik ne, přidat hashtag #30secondtransformation, a ukázat, že každý se umí dobře postavit a vyfotit. Ale byla to jen kapka v moři všeobecného fitness juchání.

Jak tedy docílit zdravého těla i mysli, mít vysněnou figuru, ale jíst jídlo jaké chceme?

 

 

Sdílet: Facebook Twitter