Proč vzpomínat na Chrise Cornella

19. 5. 2017 Rubrika: Anit

Sdílet: Facebook Twitter

text: Anit
photo: Facebook Chrise Cornella, archiv Eastpak

  • Ve středu 17. května večer zemřel dvaapadesátiletý hudebník, který byl jedním z nejvýraznějších představitelů hudebního směru grunge.
  • Pokud vás éra Soundgarden minula, znamená to buď, že jste nedospívali na konci 90. let, nebo jste byli out. 
  • Nikdy není pozdě tento případný omyl napravit.

Byla to první kazeta, kterou mi moje kamarádka Markéta nahrála. Down The Upside. Psal se roku 1999, nosila jsem sametové zvonáče a přes ně krémové šaty na špagetových ramínkách z vietnamského stánku na Pankráci (dnes tam stojí OC Arkády), to vše v doprovodu masivních šněrovacích Dr. Martens a batohem Eastpak.

Bylo mi bolestných 15 let a žádná skladba nedokázala tak reflektovat mé nitro jako „Burden In My Head“. Posuďte sami:

„I shot my love today would you cry for me
I lost my head again would you lie for me
I left her in the sand just a burden in my hand
I lost my head again would you cry for me“.

 

Nebyla jsem nikdy ničí oddaný fanoušek, ale pohled s portétem Chrise Cornella jsem měla vylepený ve školní skříňce. Nebyla jsem jediná. Včera to například dokládal jeden ze statusů v mém Facebookovém feedu: „Zajímalo by mě, v kolika domácnostech právě hraje Black Hole Sun“.

 

Pro nás pamětníky má grunge v sobě stále nejen punc opravdovosti, rozervanosti, reality, která není virtuální, ale samozřejmě otisk vlastního mládí, které se momentálně přelévá do středního věku.

Mimochodem, paradoxní kuriozitou je, že právě včera, kdy se svět o náhlém skonu Chrise Cornella dozvěděl, mi v emailu přistála tisková zpráva, že značka Eastpak se po deseti letech opět vrací se svými batohy.

 

Sdílet: Facebook Twitter