Home / Life & style  / Život je vždycky raut, říká Jana Pakočka z Vývařovny

Život je vždycky raut, říká Jana Pakočka z Vývařovny

„Jsme jako Sex ve městě, kdyby Carrie a spol žily v Praze na pokraji nervovýho zhroucení. Utopenec je naše makronka a pivo je naše šampaňský. "

  • Jana Pakočka, Hannah Saleh a Daniela Hannová tvoří „jediný upřímný foodblog“ Vývařovna, který po letech čekání, proseb a nadějí letos konečně vydal knihu Život je raut.
  • Není to kuchařka, ačkoliv jídlem je prosycená.
  • Vydává CPress za 299 Kč.

Kdy je život raut?

Vždycky, samozřejmě.

Kniha je koncipovaná do jednotlivých kapitol, jako #mamserada, Páteček, bizár, a podobně. Jak vás ty kategorie napadly, která Ti byla nejbližší a proč?

Jsou naše nejpoužívanější, a někdy i nejpopulárnější hashtagy. Jsme blog, fungujeme ve virtuálním protředí, které jsme převáděly do offlineového média. Využití hashtagu pak bylo logickou volbou. Blízké jsou mi všechny, jsou to hashtagy, které jsou naše, žily jsme je určitou dobu nebo stále žijeme. A je bezva vidět, že kontexty, které vytváří, oslovují lidi nejen v našem bezprostředním okolí. Ale samozřejmě můj srdeční hashtag je #jidelna. Tam se chodím uklidňovat a meditovat. Nad španělským ptáčkem.

Kdo je čtenář vaší knihy? Myslíš, že ji porozumí i člověk, co není hipstr- jakkoliv byste se za něj třeba nechtěly označit?

Ano, to můžu dokonce s čistým svědomím potvrdit. Máme ohlasy například od dvaadevadesátileté babičky mého kamaráda, byla nadšená. Pro mě třeba tohle bylo dojemný a až neuvěřitelný. Mně je asi fuk, jak nás kdo označí, vzhledem k bublině, ve které se pohybujeme, je to logické. Co a jak píšeme je generační, ale témata jsou univerzální a rozhodně fungují s širším kontextu. Fakt.

Komentovaly jste vzájemně své pasáže? Jak psaní ve trojici probíhalo?

Některé ano. Ale známe se fakt dlouho a víme, jak píšeme. Na tom je náš blog založený – každá z nás může psát jak chce, kdy chce o čem chce. A právě u práce na knížce se ukázalo, že je to vážně synergie, když jsme to pak viděly dohromady, bylo až neuvěřitelný, jak ty texty fungovaly navzájem bez nějakých větších konzultací a předem promyšlených struktur. A jo, během ročního řešení knížky jsme se x-krát zhádaly, usmířily a nakonec skončily večer před deadlinem v hospodě U Antoníčka (letenská čtyřka kde mají super hotovky a rychlou wifinu), kde jsme to dopsaly a dost se u toho dojaly. Hrozně hezkej pocit to byl.

Jaká kapitola se ti psala nejhůř a proč? 

Těžko říct. Myslím, že #nabaarovou je dost melancholická, docela jsme si jí prožily, ačkoli je krátká. Bylo to takové moje romantické věnování vztahům, které prostě nevyjdou, i když si to moc přejete. Ale to je život.

Moje osmnáctiletá sestra knihu přečetla na posezení a řekla mi, že jí rozesmutnila. Prý věřila, že starší lidé už nepijou a nejsou pak trudomyslní. Je to veselá, nebo smutná kniha?

Je život veselý, nebo smutný? To je otázka. Tak trochu obojí, ne? Kdyby nebyl občas smutný, nemohli bychom si pak užít tu veselost, třeba bysme jí vůbec bez toho nepoznali. Ujisti sestru, že to je dobré, a že být dospělý neznamená být moudrý, hahaha. Ale snažíme se, fakt.

Jak dlouho trvalo knihu napsat a co bylo na celém procesu nejtěžší?

Napsaly jsme jí reálně za tři dny. Nějak nám ta trojka funguje, co? Tři holky, tři dny, tři noci. Úplný čarodějnictví. Ale samozřejmě, že jsme to řešily už nějaký čas. Nejsložitější bylo řešení grafické podoby knížky, to se táhlo skoro rok. Nakonec i díky profesionální práci grafika Ondřeje Gerika knížka vypadá takhle skvěle. A to, že zmatení knihkupci jí občas řadí mezi kuchařky je pro nás (a pro něho) pocta. Inspirace socialistickými a raně devadesátkovými kuchařkami a estetikou Toiletpaper magazínu je doufám zjevná.

Jste známé tím, že vyhledáváte gastro podniky, které jsou, ehm…niche! Díky vám získaly školní jídelny, nonstopy i smažák v ruce větší přitažlivost. Kam bys nikdy nevkročila a proč?

Na farmu Čapí hnízdo. Na snídani, oběd nebo večeři s Babišem. A myslím, že můžu směle říct, že ani jedna z nás.

V anotaci odkazujete na to, že jste jako Carrie a spol, kdyby žily v Praze. Tak kam bys ji vzala na jídlo?

Do Lidový jídelny Těšnov. A nejvíc super by bylo, že nikdo z hostů by se nad touhle situací vůbec nepozastavoval.

Vývařovna děkuje Boho Café&Store za poskytnutí prostor k fotografování.

anit@fashionbook.cz