Home / Journals  / Anit  / Proč nemá smysl dělat módní magazín v Čechách

Proč nemá smysl dělat módní magazín v Čechách

Prý největším problémem v Čechách je, najít na jakékoliv místo kvalitní lidi. Během prosince jich z redakce českého lifestylu odešlo nejméně pět.

  • Poslední prosincový týden proběhlo českou lifestylovou mediální scénou zemětřesení.
  • Po sedmi letech ohlásil odchod módní ředitel ELLE Jan Králíček, následně pak svou výpoveď podala šéfredaktorka Andrea Běhounková.
  • Šeptá se, že ani zbytek redakce si není jistý, zda bude dál ve vydavatelství Burda Media pokračovat.

Otázka: „Co říkáš na tu EL“ je asi nejčastější, kterou v posledních několika dnech dostávám. Z branže to řeší úplně všichni. Z toho, co se s redakcí stalo, je mi smutno. Aby bylo jasno, nikdy jsme žádní přátelé nebyli, spíš naopak. K týmu, který posledních sedm let ELLE tvořil, jsem cítila celou škálu emocí: iritovala mě jejich arogance, nezdravení a spousta dalších nemilých vlastností. A nebyla jsem v tom sama, podobně tuhle nejmódnější redakci v zemi reflektovalo řada mých kolegů či zaměstnanců fashion průmyslu. Nikdo to ale neříkal nahlas. Co taky ještě nikdo neříkal nahlas je, že i když jsme si všichni stěžovali, že tenhle nezdraví a tahle se zas tváří jako by byla Anna Wintour (i když není), je to, že dělali skvělou práci.

Za českou ELLE jsme se nemuseli pod vedením Běhounkové a Králíčka stydět, nevypadala jako trapná kopie německého časopisu z roku 2004. I když jsme žehrali na to, že se tam opakují stále stejné tváře, dali šanci i mladým a zajímavým hercům i talentovaným externím autorům.

Dělat kvalitní mainstream je v Čechách strašně těžké, obzvlášť když musíte neustále bojovat s vedením. Ačkoliv zažíváme hojnost a konjukturu, média jsou v krizi od roku 2008. Výhodnější než být novinářem, je nechat se zaměstnat v kavárně, odcházet domů s čistou hlavou, a tam si v klidu psát do šuplíku. Náklady snad ve všech vydavatelstvích jsou osekáváné pod důstojné minimum, platy se místo zvyšování snižují, ale přidávají vám práci. Docela zvláštní očekávání vedení je, že budete dělat hodně věcí zadarmo. Je to velký paradox v době, kdy víc než dřív platí, že čas jsou peníze. Ani vaše letité znalosti nenajdou zhodnocení. Cítíte vztek, ponížení, ale taky strach. „Kde mě vezmou, když na to nekývnu?“.

Všichni jsme to akceptovali, stav, na který jsme ale zároveň pořád nadávali. Dělali jsme to, protože jsme milovali svou práci, nic lepšího neuměli a možná doufali, že se to nějak změní.

Což se stalo, ale k horšímu, protože investice do redakcí se ještě víc snížily (kdo by věřil, že to ještě jde), atmosféra zhoustla. Manažerská rozhodnutí v české mediální krajině patří k těm nejpozoruhodnějším, co jsem zažila. Máte dobrý tým, oddaný své práci, inspirovaný a inspirující. Titul se prodává, zisk roste. A vy nevidíte to podstatné, trváte si stále na svém, nenecháte si poradit. Kvalitní zaměstnanci odchází, protože to nemůžou vydržet nebo si dovolí protestovat a dostanou padáka.

Prý největším problémem v Čechách je najít na jakékoliv místo ty správné lidi. Během prosince jich z redakce českého lifestylu odešlo nejméně pět. Každý je samozřejmě nahraditelný, ale za podmínek, které jsou alespoň přijatelné, když už ne plně vyhovující. Žádný odborník, který rád dělá svou práci a má základní respekt k sobě a svému týmu, nepůjde pracovat někam, kde bude podhodnocený lidsky i finančně.

Proslýchá se taky, že tým Andrey Běhounkové bude dělat český Vogue, o kterém už kolují fámy celá léta. Myslím, že v téhle zemi to postrádá smysl, ale třeba se zásadně pletu. Potřebujeme ale média tvořená lidmi, kterým nikdo nestříhá křídla, co mohou být kurátory zajímavého obsahu a inspirovat do větší hloubky než to dělá feed na Instagramu.

Do té doby se všichni budeme scházet na zahraničních webech a skuhrat, že žádný časopis v Česku se nedá číst.

Zapomeňte na módu, tohle je fashion!

anit@fashionbook.cz