Home / Life & style  / Fashion  / Zápisky z Prague Fashion Weeku – DEN 1

Zápisky z Prague Fashion Weeku – DEN 1

„Čekám na přehlídku a krátím si čas sledováním kreací kolem mě. Některých vpravdě bizarních. Jsou tu slečny v tělových silonkách a otevřených střevíčcích (jak sem zvládly dojít ,byť jen ten kousek z taxíku?) i holka

  • Od snídaně v Myšákovi po party Adama Katze v Basmatee.
  • Jak jsem si užila první den MBPFW?

8:40

Budík. Můj první pohled směřuje k oknu – ne, nezdá se mi to. Předpověď nelhala, venku je bílo a mně dochází, že v tom outfitu, který jsem vymyslela před týdnem, kdy v Praze začínalo jaro, to dneska fakt nedám. Saténové lodičky zakopávám pod postel a vyčítám si, že nemám žádný záložní plán. Jak teď závidím lidem, co vždycky tvrdí, že na fashion week přišli v tom, co jim ráno padlo pod ruce!

10:30

Vycházím z domu. V těch pyžamových kalhotech, co jsem poslední dny skoro nesundala. Místo lodiček běloskvoucí Stan Smithky, které mám zacákané dřív, než dorazím k tramvaji. Manžel se mi škodolibě směje. Kdybych nebyla zachumlaná ve vlněném velbloudím kabátu, vyšlo by to nastejno, říkám si, zatímco ve vichřici čekáme na devítku skoro čtvrt hodiny.

Koho sleduje na Instagramu: Lucie Kratochvílová

11:10

V Myšákovi je narváno a mně je jasné, že asi polovina hostů má po brunchi namířeno stejným směrem, jako já. Koukám na všechny ty krásné lidi a říkám si, že mě teda dneska Adam Katz nevyfotí. Objednávám si omeletu, párky a mléčný koktejl na závěr. Na mě si hlad dneska nepřijde – už vím, jak člověka umí ten maraton přehlídek vyčerpat!

12:40

Loučím se s manželem a kamarády a do navigace naťukávám adresu Clam-Gallasova paláce. Chvíli se prodírám turisty i tou příšernou břečkou, přestávám cítit prsty na nohou a začínám litovat street style fotografy, co dneska v tomhle počasí budou lovit nejlepší outfity. Pod nohy se mi vplete rozkošný pomeranian a mě dochází, že jsem na místě – jeho majitelka Ina T. tady už pózuje těm promrzlým chudákům. Potkávám se s mými spřízněnými módními dušemi a společně vyrážíme na první přehlídky.

 

13:00

Barokní prostory paláce mě uchvátily! Kochám se důstojnými interiéry, které mému oku lahodí mnohem víc než lokace posledních ročníků. Není tu sice kdovíjak teplo, ale tím, že jsme konečně uvnitř, se přeci jen dostavuje úleva a do prstů se mi vrací cit. Sálem se rozezní melancholická hudba – začíná první show pod taktovkou studentů UMPRUM. Jsem ve svém živlu a zapomínám na mráz i nešťastné ladění outfitu na poslední chvíli. Rozhlížím se po publiku kolem sebe, obdivuju některé modely (prosím si ty blankytné volánkové šaty, co oblékla na Lvy Bára Poláková) a jsem šťastná, že zas můžu být součástí toho hemžení. Po zahájení přehlídky Lukáše Krnáče v duchu příběhu džungle se začnu vesele pohupovat do rytmu energické hudby. Lukáš je moje osobní srdcovka – baví mě, jak pokaždé předvede něco úplně nového.

14:10

Co si sakra počnem v tomhle příšerném mrazu?! Ono se při východu z paláce prostě ani nedá dostatečně kochat street stylem všech, co dnes měli mnohem kreativnější náladu než já. A že je opravdu na co koukat! S partou spřízněných duší vyrážíme hledat nejbližší podnik – tentokrát vezmeme zavděk čemukoli, kde je teplo a kde nám uvaří teplý čaj. Dávám si dva, a k tomu čtyři balíčky cukru.

15:30

Je čas vrátit se zpátky na místo dění. Honzy Černého se nemůžu dočkat. Nejen já, dochází mi později, když čtvrt hodiny před přehlídkou čekám ve frontě, která se zdá nekonečná! A taky, že je. Tak si krátím čas sledováním kreací kolem mě. Některých vpravdě bizarních. Jsou tu slečny v tělových silonkách a otevřených střevíčcích (jak sem zvládly dojít ,byť jen ten kousek z taxíku?) i holka ve svatebních šatech. Zatímco předtím jsem si i se standing akreditací užívala přehlídku sedíc v hlavním sále, teď stoupám po schodišti dál a dál a zařazuju se za ostatní smířená s tím, že toho tentokrát moc neuvidím. I ti, co měli větší štěstí než já, ale povětšinou sedí mimo hlavní sál a lemují všechna schodiště. Tomu říkám účast! Přehlídky Zdeňky Imreczeové i Honzy Černého mám proto v paměti tak nějak v mlze – nadskakovala jsem na špičky, abych viděla vůbec něco.

17:10

Jdeme se zase někam schovat. Tentokrát řádí skutečná sněhová vichřice a já jsem promrzlá totálně na kost. Závidím Zuzce, která fotí a prozíravě dorazila omotaná hrubou šálou, v Acne čepici a několika vrstvách oblečení pod zimním kabátem. Zítra už na styl úplně kašlu – který je můj nejhrubější svetr? Eva Marie zase nabízí svoje skořicové žvýkačky a pro mě, nostalgika, je přesně tohle ten pravý fashion week! Dneska si ani nevšímám nafrněných obličejů – mám prostě radost, že jsem mezi svými.

18:00

Nápor návštěvníků pominul a kolekci Denisy Nové si aspoň můžu prohlédnout pěkně zblízka. Je to něco úplně jiného, než co jsme dneska viděli. Méně artové, více nositelné. Uvažuju, jestli bych si sama něco vybrala (ty tlumené hnědé tóny mě posledné dobou vážně baví) a Kuba vedle mě poznamenává, že mu to trošku připomíná Neheru. Shodneme se, že je opravdu těžké představit linii pro běžné nošení a v prezentaci se vyrovnat crazy trendy kreacím, jaké tu předvádějí ostatní. O trošku víc šťávy by to za mě ale fakt chtělo!

Také chci být vyfocen, říká autor knihy o českém street stylu

19:00

Jak jsem si mohla myslet, že do Basmatee zvládneme dorazit pěšky? Volám Uber a nemůžu se dočkat, až zase zapadneme dovnitř. A že se to tu zase hemží krásnými lidmi! Adam Katz Sindig, toho času v obležení fanynek, tu dneska křtí svou knihu This is not a f*cking street style. Já ji kupuju kamarádce, která se tu dneska nemohla dostat, a po sklence prosecca mi dochází, že jsem taak unavená, že vydržet do devíti a mezitím absolvovat další přesun na milované CHATTY bude nad moje síly. Provinile se loučím s kamarády, kteří slibují, že budou referovat všechny dojmy.

20:50
Svalím se na gauč a vděčně se pustím do talíře manželových špaget. Představuju si všechny návštěvníky fashion weeku, co právě čekají na vrchol večera a pak míří někam na party. Už v pyžamu otevírám notebook, abych pro vás sepsala všechny dojmy dřív, než mě přemůže spánek. A v tom mi dochází, že vůbec netuším, v čem půjdu zítra!

Rozhovor s mezinárodně úspěšnými Chatty

sindlarova.lucie@gmail.com