Home / Life & style  / Fashion  / Zápisky z Prague Fashion Weeku – DEN 2

Zápisky z Prague Fashion Weeku – DEN 2

Tenhle den patřil Polankovi.

  • Od cesty tramvají na první přehlídku po úžasnou show Jakuba Polanky.
  • Jak jsem si užila druhý den MBPFW?

9:10

To byla noc! Nevím, jestli to někdy míváte taky; mně se vždycky po dnech strávených na fashion weeku zdají barevné sny, do kterých se promítají všechny dojmy z přehlídek. Ještě v posteli šáhnu po iPhonu a čtu zprávy od Evy, která nadšeně popisuje včerejší CHATTY. Koukám na Instagram – musela to být nádhera! Pomalu vstávám, dělám snídani (omeletu si dám dneska ze čtyř) a říkám si, že si tohle líné ráno před dalším shonem musím pořádně vychutnat. Píše mi Kuba, jestli pojedem na přehlídky ze Žižkova spolu. Napouštím si vanu.

Koho sleduje na Instagramu: Lucie Kratochvílová

11:30

Jak ty dvě hodiny uběhly? Začínám panikařit, pobíhám po bytě, střídavě fénuju vlasy a prohledávám šuplíky ve snaze najít to termoprádlo, co jsem v něm naposled spala ve stanu na Glastonbury. Dneska to na žádnou velkou parádu nebude. Můj muž, který ze všeho nejvíc nenávidí moje sukně nošené přes kalhoty, teď kvituje, když oblékám punčochy, džíny a na ně oblíbenou volánkovou sukni (nad tím, jestli to na Fashion week není až příliš klišé, nestíhám přemýšlet.) Když zjistím, že do deseti minut ty vlasy fakt neosuším, nakláním se, abych napsala Kubovi, že se potkáme později – naštěstí on sám právě píše, že nestíhá. Když konečně vybíhám z domu, vlasy mám ještě trošku mokré. Zapomínám pásek, co jsem si chtěla přepásat přes oversize pánský kabát, ale vracet se by znamenalo prošvihnout další tramvaj.

12:24

Nastupuju do prvního vagonu devítky. Je to fakt Kuba? Místo mi drží vysoký kluk… ve spacáku. U něj mě vlastně nic nepřekvapí, ale ten kabát ušitý ze spacího pytle, co mu prý věnovala maminka k Vánocům, když sdílel podobnou nádgeru z Vetements, je fakt bomba! Spolucestující jen nechápavě přihlížejí. Nic nového pod sluncem, na to jsme zvyklí!

12:45

Nakonec jsme to stihli docela včas. Street style fotografové jsou už před palácem na svých pozicích, vměšuju se do jejich hloučku a sama si fotím ty nejzajímavější outfity momentálně příchozích. Minutu před přehlídkou konečně dorazí i Eva Marie a přesouváme se nahoru.

13:10

V hlavním sálem se rozhlížím po dalších divácích. Pohled na publikum je často stejně vzrušující, jako samotná přehlídka. Po mé levé straně si všímám blogerky Vandy Jandy, hned vedle ní  sedí Adam Mišík s přítelkyní, nechybí ani Lucie Kubovičová (mluvčí hnutí ANO). Po straně levé opět slečny v tělových silonkách (nějaká specialita letošního ročníku?) Každopádně, Van Graaf Juniot talentvždycky baví. Představuju si nervózní mladé umělce s možná první velkou příležitostí, jak prezentovat svou tvorbu a s nadějí na uspořádání vlastní přehlídky. Držím palce Martinu Kohoutovi, jehož práci sleduji déle a nadšeně zavýskám, když Liběna Rochová opravdu vyhlašuje jeho jméno! Nesmělý Martin přebírá výhru se slzami v očích – tyhle lidské příběhy jsou na tom všem nejkrásnější… Teď už se neskutečně těším na Petru Ptáčkovou. S Evou jsme myslely, že ji oproti plánu zařadili až po juniorech, ale co to? Všichni se zvedají! Ach ne, to znamená, že jsme fakt prošvihly Petru Ptáčkovou?? Mě se standing akreditací přitom nahoru pustili až pár minut po jedné, těsně před začátkem právě skončené přehlídky. Jak se pak dozvídám, Petry přehlídka se fakt odehrála ještě před tím a stala se patrně nejvíc niche záležitostí tohoto ročníku – neviděl ji totiž skoro nikdo.

14:05

Po přehlídce potkávám kamarádky Lucku s Nicole –  domlouváme, že společně vyrazíme na jídlo před další přehlídkou. Naše oblíbená Las Adelitas je přesně pět minut od Clam-Gallasova paláce. Objednáváme si kupu výborného mexického jídla, řešíme uplynulou přehlídku a její hosty i to, jak jsme hrozně zvědavé na českou Vogue. Hodina a půl uběhne strašně rychle a příjemně a mě se ani nechce zpátky na mráz, před kterým ani to termoprádlo moc nechrání.

Proč nemá smysl dělat módní magazín v Čechách

15:45

Holky se šly schovat nahoru, já ještě okouním venku, zvědavá, kdo všechno se půjde podívat na Lukáše Lindnera a Michaela Kováčika. Je tu mix alternativní mládeže (jak by řekla Anit), dokonale upravené mládeže v mokasínách, smetánky (terénní vůz přiváží téměř ke vchodu Lenku Rittig a z podobného auta vystupuje i jakýsi majitel kadeřnických studií). Před obrazovkami u vchodu právě nadšeně pózuje Zorka Hejdová (aspoň myslím). A slečna, co byla za nevěstu, je dneska za bláznivou indiánku.

16:05

Zájem o obě přehlídky je veliký – raduju se, že na tom schodišti mimo hlavní sál můžu alespoň sedět. Obě show jsou pak asi takové, jako jsem čekala. Modely Lukáše Lindnera jsou v temných barvách, jsou víc sexy, než se mně osobně zamlouvá, ale zaujímá mě volba modelek – po mole se projde kyprá kráska i nádherná žena zralého věku. Michael Kováčik je pak o opulenci, volánech a kožešinách. Já po přehlídce spěchám na tramvaj domů; před vrcholem večera se potřebuju zahřát i odpočinout a ač věřím, že v případě Blažka bude nač koukat, a myslím tím tentokrát živé modely, tuhle show budu muset oželet.

20:55

Vracím se na místo činu. Unavená, líná na to, abych vymýšlela nový look, a strašně zvědavá. Jakub Polanka je pro mě českou módní superstar, Nehera zas nejvíc cool brandem poslední doby. Dochází mi, že ač to ještě není konec celého Fashion Weeku, mně končí ten víkendový maraton a je to možná poslední přehlídka, na kterou se dostanu. A jako každý rok mě přemáhá nostalgie. Prostory kolem zaplňuje všehochuť z lidí, které jsem vídala na předchozích přehlídkách. Tohle si zkrátka nikdo nechce nechat ujít. Aspoň že všude kolem sebe vidím opravdové módní nadšence, nejen celebrity nebo YouTubery. Nehera představuje další  kolekci nositelných kousků v tlumených barvách. Přírodní materiály, pleteniny. Čistá krása. Po konci přehlídky se ztlumí světla a na obrazovkách začne odpočet. Jakuba se sice nemůžu dočkat, ale co když tu do té desáté usnu? A pak se rozezní vznešená hudba a do sálu vplují modelky v prestižkách, oděné do pastelových barev. Eva Marie mi šeptá, že tahle přehlídka je prostě vždycky jiná úroveň, než všechny ostatní, a já s ní musím souhlasit.

Jsem zase ohromená. Přesto hned po konci prchám ven, chci už být co nejdřív doma. V taxíku ještě čtu zprávu od Evy: „Jakub prostě ví, jak to udělat, aby se ty modelky po mole vznášely. Vyzdvihne každou jednu z nich a udělá z nich něžné princezny, i kdyby to byly ve skutečnosti punkové královny.“ Tohle bych tesala do kamene!

01:10

Dokončuju zápisky, pojídám rozdrcené sušenky, co jsem celý den nosila s sebou a dřív nestihla sníst a vyčítám si tuhle příšernou víkendovou životosprávu. Usínám o pár minut později s vědomím, že mám před sebou jen asi pět hodin spánku. A já bych jich přitom potřebovala dvakrát víc!

Zápisky z Prague Fashion Weeku – DEN 1

 

sindlarova.lucie@gmail.com