Rozhovor s herečkou Terou Hof
Island. Místo, odkud k nám do středu Evropy přicházejí „podivní“ umělci. Místo, kde každý rok vzniká „nová“ hudba. Nový progres. Zdá se, jakoby na tomto ostrově ledu a ohně mělo vše jasnou a neotřelou tvář.
Island je osobnost a rodí autory. Co se stane, když do této krajiny přijede česká herečka? Jaký pohled má zpětně na svou domovinu a proč nemusí elfy! Odpovídala nám Tereza Hofová a věřte, že tahle žena názor opravdu má!
Mohla bys o sobě na úvod napsat 5 nejdůležitějších vět?
Vyrůstala jsem v Praze a Karlových Varech. Vystudovala jsem knihkupeckou střední školu. Pracovala jsem při tom v Kaprovce u Fišera. Hodně jsem makala, aby mě vzali na DAMU a vzali, hned napoprvé, takže jsem šla po střední rovnou tam.
A pak jsem nějak plynule přešla do profesionálního života. Baví mě umění obecně i osobně, kultura a kultury, knihy, cestování, společenský život a samotaření. Jsem městská krysa se sentimentálním vztahem k venkovu a přírodě.
Proč jsi zmizela na Island a pracuješ tam na nějakém představení, filmu?
Na Island mě zavedla cestovatelská touha a nutnost na rok odjet a ujasnit si cíle a postoje k divadlu. A před odjezdem zpět jsem tu potkala svého přítele (Orri Einarsson, bubeník Dead Skeletons) a stihli jsme si samou láskou vyrobit celoživotní pouto. Takže teď tu „akorát“ vychovávám svoji dceru a makám, abych mohla přispívat k rodinnému rozpočtu.
Jinak jsem tu natočila film s Katrin Olafsdóttir The wind blowes, který je ještě stále ve fázi dokončování, ale hraje tam třeba i Atli Rafn Sigurðsson, kterého znáte z filmu Severní blata, co dostal nějakou tu cenu ve Varech. Jinak jsem se podílela jen na několika výtvarných projektech kamarádů. Nic závratného.
Herectví se věnuju spíš v Čechách. Teď se třesu nedočkavostí na spolupráci se Studiem hrdinů a Divadlem Letí a s Fresh Film Fest. Ale potřebuju po návratu do Čech práci, takže mi prosím vás volejte, jo?! Jo a kdybyste někdo potřeboval zaměstnat jednoho šikovnýho Islanďana tak mi taky volejte.
Jaká byla tvoje první myšlenka, když jsi vystoupila z letedla a ocitla se na Islandu?
Kurňa, tady fouká, kde si zapálím cígo?!
Je vážně tento ostrov tolik magický? Co tě tam táhlo?
Je. Nic tu není jen tak. Synchronicita a provázanost věcí se mi tu jeví silnější, i nebe je tu blíž. Je to asi nějaký magnetismus, už ta poloha na planetě. Táhlo mě sem všechno. Touha po svobodě, po volnosti, po samotě. Všechno, na co jsem pak tvrdě narazila a co ještě víc upevnilo moje hodnoty.
Ale to není Islandem. To se prostě buď stane, nebo ne. Záleží čemu jdete naproti a o co si chcete rozbít hubu, abyste ztratil iluze o sobě samotném. U mě to byla láva.
Nejela jsem sem za tím, co se o Islandu většinou píše a ví. Třeba ty elfové. Já jsem ani nikdy nebyla velký posluchač Björk. Nemám ráda její hlas. Ani Sigur Rós či Sóley nejsou úplně moje krevní skupina.
Spíš jsem chtěla vidět koncert Singapore Sling. A ten byl nakonec i docela osudovej. Mě většinou táhne intuice, něco co mi vnitřně říká kam dál, kolikrát jsou to velký přešlapy v kariéře, ale můj život je díky tomu o hodně zajímavější. A umím to asi nakonec i nějak proměnit v klady.
Takže otázka, zda jsi potkala elfa, je asi zbytečná…?
Aj… Oblizovači elfů. No, já nejsem tenhle turistický milovník Islandu, takže elfy radši vynechejme. Ale jestli chcete vidět hodně elfů, doporučuji vyrazit po zavíračce během víkendu do centra.
Jsi herečka a vybrala jsi za pobyt místo, které připomíná duši Ingrid Bergmann, co to dělá s tebou?
Island je překrásná země, s nádhernou přírodou a nekonečným prostorem. Dělá to se mnou hodně věcí. Kontempluju. Ale magii mají všechna místa na světě. Jen tady je to tak nějak míň o lidech.
Island opravdu trochu připomíná jinou planetu, ale asi jenom pro nás, nebo pro „neislanďany“. Oni asi cítí něco podobného v lese nebo jablečném sadu.
Reykjavík, město kde prý mají vyhřívané chodníky. Co sis v tomto městě oblíbila, jaké je tam léto? A otázka pro čtenáře našeho webu, co móda?
No, vím akorát o jedné silnici, hodně na ní fučí. Na chodníky tu v zimě ale dost kašlou. Všichni jezdí všude autem. Léto je tu úplně nejvíc – nejvíc nejlepší. Nekonečný den. A teploty kolem 18! Slast! Letošní teda stojí za prd, ale to skoro všude. Máme plán trávit tu léto pokaždé.
Baví mě tu taková ta jednoduchost. A kavárenský život. A určitej chlad a odstup. A divokost a nespoutanost v umění a módě. Velkej pletenej svetr přes všechno, i přes večerní róbu, kožešinky, těžké boty… Nemám ráda letní módu.
Na Islandu se mi kromě jiné podařilo najít mojí ženskou stránku, a to i v oblékání. Tady jsou ženy skutečně ženy. I v módě. Umí to prostě. A teda, že to nejsou žádné křehulky, ženy tu umí být pěkně drsný!
V Čechách se většina holek za svoje ženství, mám pocit, stydí a chlubí se pořád, že nejsou typické holky a že vyrůstaly v klučičích partičkách, a že se vlastně s holkama vůbec nebaví a bla bla… Jakože je to děsně přidaná hodnota.
Pak jsou všechny věčně nacpaný v modrejch džínách (ty by se měly do Čech snad zakázat vozit, to je šílený jak je nosí úplně všichni), a když se chtějí obléknout žensky, dopadá to často všelijak. Mám pocit jako by se zaměňovala ženskost s lascivností.
Tady je normální nosit krátké sukně a hlavně sukně obecně! Rozpuštěné vlasy, rtěnky, podpatky a nikdo vás hned neosočuje, že si koledujete o znásilnění. Vždy to má nějaký zvláštní glanc a přirozenou ženskou sílu. A ty jejich vlasy!
Ale taky tu existuje typ ženy zvaný Skinka, což znamená šunka, a je to taková ta vysolárkovaná bytost s velkým výstřihem co visí muži na peněžence. A taky takovej ten white trash buran… Ale tenhle namyšlenej pitomeček se snad najde úplně všude na planetě.
Dokážu si představit, že míst, kde se mohou umělci na Islandu potkat, je docela omezený počet. Proto mě zajímá, zda ses setkala s někým jako… No, tu co nemáš ráda – Björk?
Právě naopak, těch míst je tu neomezený počet. Ale nejvíc jsem jich potkala při práci v Kaffibarinnu. Björk taky.
Jaký je hlavní rozdíl mezi Čechem a Islanďanem?
Do těchto soudů se moc nechci pouštět, musela bych pak moc zobecňovat a kategorizovat a to je stejně vždycky k ničemu.
Myslím si, že takový ten většinový muž je ale pokaždé oříšek. Asi něco jako taková obecná žena. Na Češích mi přijde, že nějak neví co se sebou. Jsou to takový mamánci, co ve výsledku vlastně nemají skutečně ženy rádi, ale doma jim podléhají. A mají trochu komplex ze svého nezvládnutého mužství.
Ale já opravdu nevím. Tady je společnost úplně jiná. Celkově zdravější a sebevědomější. V Čechách podle mě pořád převažuje takový ten ušmudlaný machismus, a podvědomě si nějak myslíme, že to ženské rovná se nízké, podlé a emocionální. A to mužské, že je moudré, racionální a vznešené.
No a pak je v tom bordel a vlastně nikdo neví, co pořádně s těma genderovejma stereotypama dělat.
Když usínáš, představuješ si sebe samu jako…?
Nepředstavuju si sama sebe.
Na čem si na Islandu nejvíc pochutnáváš? Co je tamní specialita?
Ovečka!
Většinou jsme se v rozhovorech s designéry ptali na to, jak v Čechách prorazit a jak se jim u nás žije? Jaké to mají herečky? Co to pro tebe znamená být herečkou…a z Čech?
Jako tady na Islandu? Tady to neznamená ale vůbec nic. A v Čechách? Trávení času mou oblíbenou činností. V Čechách se myslím žije dobře, teda pro mě jako v Praze. A když víte, co chcete, tak se myslím dá i prorazit. Záleží na tom, co to pro Vás znamená a co si představujete.
A mně se žije hrozně dobře chvilku tam a chvilku tady. Pomáhá mi to získávat odstup. Nepodléhat sama sobě a svým malichernostem. Teď jenom kde na to vzít kačky. Práce sem, honem, ke mě!
Meryl Streep nebo Angelina Jolie?
Paní Meryl.
Četla jsi v poslední době nějakou knihu, ve které ses poznala?
Už je dýl, Skleněný pokoj, Hana Hanáková. V žádné jiné jsem se jinak už nikdy moc nepoznala.
Bez čeho by ses nikdy neobešla?
Já se právě snažím se obejít beze všeho, na ničem a nikom nelpět a nechtít nic a nikoho vlastnit. A je to pěkná dřina!
Ale asi bych se nikdy neobešla bez práce, naděje, víry a inspirace. A bez lásky, kamarádů, rodiny a bez mého přítele a nejvíc asi bez Hanny, mé dcery. A taky bez ironie!
Stejně jako jsi se našla v knize Skleněný pokoj, existuje nějaká herecká role která je prostě tvoje? Jako ty?
Hm, asi Marla z Klubu rváčů co jsme nazkoušeli v Činoherním studiu v Ústí. A taky Irina za Tří sester, ale je toho víc, jako herec se narvete do všeho. Musíte.
Zaujalo mě to o módě a sebevědomí tamních žen, seznámila jsi se s nějakou tamní módní značkou, která tě zaujala a která tuto vlastnost islandských žen vystihuje?
Tak určitě projekt Dead Jóna Sæmunðura alias Nonni Dead. Pak mě hodně baví pouliční móda a miluju second hand na Laugavegur. Jinak originální pletené svetry s tradičním vzorem.
A kdybych byla kluk tak se oblíkám asi u Kormárkur og Skjöldur. Co se týče šperku, mít peníze tak nosím věci z Orr a brejle děla skvělý The Makery.
Když se teď podíváš do zrcadla, co tam vidíš?
Tyjo, zrovna nedávno jsem si říkala, hm, ale jako jsem už dobrá taková Pani. Heh.
Kozí sýr nebo hermelín?
Kozí Hermelín.
Mohla bys našim čtenářům prozradit tři tipy, co by měli v Reykjavíku vidět?
Tři. Hm. Léto, zimu a noční život.
Když píšeš o dokonalém islandském létě? Může se tam nějaký náš čtenář vydat na letní festival?
Jo, určitě nevynechejte projekt Fish factory Čecha Zdeňka Patáka a jeho ženy Rósy Valtingojer. Taky Rauðasandur Festival, LungA a asi ani ty slavný Icenadic Airwaves, ale ty jsou na podzim.
Co jsou pro tebe prkna co znamení svět?
Asi jsou to ty, co dobře hořej.
Publikováno: 10. 11. 2018
Dlouhodobě se věnujeme psaní článků o zajímavých tématech. Každý článek píšeme tak, aby byl co nejsrozumitelnější a nejjasnější. Soustředíme se na doporučení, recenze a informativní články. Za cíl si klademe tvorbu nejkvalitnějších článků na internetu.
Více
