Ghettofest? Branka do života druhých lidí!

V Brně se zrodil jedinečný projekt, který spojuje nespojitelné a bojuje s předsudky. V následujícím článku o něm povypráví Hana Kolářová. Poctivě a procítěně, taková ona sama je. Odhodlaná mladá žena, která se pokouší aplikovat svoje vzdělání i zkušenosti, aby pomohla lidem dobré vůle. A ti se nacházejí všude na světě, i tam, kam někteří neradi vstupují. 

Festival Ghettofest se odehrává v ulicích moravské metropole už několik let. V poslední době stále více sílí jeho obliba a stává se z něj nutná záležitost, kterou musíte na začátku léta navštívit. Co přesně Ghettofest je? Proč vznikl a co můžete díky němu ochutnat?

Mohla bys pro čtenáře svými slovy popsat, co pro tebe znamená Ghettofest? 

Pro mě je Ghettofest místem, který je schopný za jedno odpoledne zanechat neskutečně silný dojmy v hlavách stovky lidí. Je tomu tak hlavně proto, že vytváří prostor, kde se setkají všichni bez rozdílu: Romové, neromové, studenti, mámy s dětma, důchodci…

Ghettofest má potenciál bořit zavedené představy lidí o tom, s kým by vlastně chtěli, nebo nechtěli takové odpoledne strávit.

Jak přesně festival funguje?

Základním motivem festivalu je jeho umístění do srdce tzv. „brněnského Bronxu,“ čtvrti opředené špatnou pověstí. Festival je konceptem speciálně vytvořeným pro tohle místo, snaží se na něj reagovat.

Ghettofest vznikl před čtyřmi roky v hlavách lidí, kteří v téhle neoblíbené čtvrti bydleli, měli ji rádi a přijímali ji takovou, jaká je. Rozhodli se proto s tímhle pocitem pracovat a svou zkušenost předat ostatním.

Vznikl festival, který se skoro kompletně odehrává ve veřejném prostoru a zve místní i přespolní, aby v něm zažili jeden pěkný společný den. Ghettofest zaplní ulice „brněnského Bronxu“ množstvím hudebních, divadelních i tanečních akcí, které vytvoří z lokality rušné korzo.

Také proto, se vlastně festival každým rokem podobá spíše veliké sousedské slavnosti. Mně se moc líbí reakce nových lidí po letošním ročníku, kteří na to reagují větami typu: „Je to tu jak v jiném světě… je to tu jak někde u moře“ a podobně.

Dokáží akce jako Ghettofest pomoci vyřešit palčivé otázky dnešní společnosti?

Čím dál víc věřím tomu, že jídlo může být takovou brankou, kterou si lidé snáze vstupují navzájem do života. Myslím, že když někomu u seznamování nabídnu domácí koláč, tak mu tím podávám přátelskou ruku, chci se o něm něco dozvědět, akceptuju to, jaký ten člověk je. Když bych to úplně zestručnila, tak to není nic jiného než zpráva, že „přicházíme v míru.“

Pamatuju si, jak naši v devadesátých letech kupovali chalupu na vesnici a naše sousedka, která pocházela z Moravy, napekla takové tradiční koláčky. I když je to stará a docela rozmazaná vzpomínka, dodneška máme naprosto nadstandardní vztahy. 

Připadá nám zbytečné množit pořád další negativní emoce a naštvání, které lidé obvykle ve vztahu k téhle lokalitě cítí. Snažíme se vytvářet prostředí, kde se spolu můžou setkat lidé, kteří se normálně nesetkávají a společně zažít něco pěkného.

Podle mě přesně takový zážitky přivedou člověka k uvažování nad tím, jestli mu v jednání s druhými přinese větší úspěch ta naštvanost anebo do té komunikace půjde vstřícněji. Myslím si, že z tohohle výchozího bodu musíš začít, když chceš jakoukoliv „palčivou otázku dnešní společnosti“ řešit.

Jaký máš osobní vztah k vaření?

Já jsem byla k tomu vztahu k vaření a společnému stolování vlastně vychovaná svojí mámou, která nás odmala vedla k tomu, že bychom se u společného stolu měli sejít z rodiny všichni a nejíst si svoje knedlíky někde u televize.

Její nasazení pro tuhle misi je právem obdivuhodné, protože vytrvala s úsměvem s námi všemi vždy až do konce, ačkoliv můj otec si na všechno dává maggi a můj bratr chodí na oběd zásadně o dvě hodiny pozdě. Myslím si tedy, že z toho vzniklo moje nadšení starat se o společnost, která se u jídla sejde. 

Co se mého vaření týká, tak já jsem hodně netrpělivý člověk, který obvykle zapomene minimálně tři položky z receptu a spíš to beru jako takovou formu sebevyjádření.

Poslední roky se proto častěji, než vaření věnuji sbírání receptů od lidí, kteří jsou pro mě nějak důležití. Většinou je poprosím, aby mi recept sami napsali, protože mi tím v životě zůstanou tak nějak napořád, i když se třeba roky nevidíme.

Vybavíš si během tvojí akce v Brně, nějaký okamžik, který ti udělal velkou radost?

Letos jsem pořádala docela komplexní množství aktivit, které se vaření týkaly. Krom Buchtingu, který je založený na sdílení receptů a koláčů návštěvníků festivalu a stánků s výborným občerstvením, jsme také zorganizovali několikachodovou cizokrajnou večeři pro dvanáct lidí přímo na ulici.

Já jsem si moc přála, aby skupina, která se u stolu sejde, byla různorodá a pro lidi tak bylo zážitkem také to společné setkání a nejen zajímavé jídlo. Večeře se třeba zúčastnily brněnské osobnosti jako spisovatelka Kateřina Tučková nebo zakladatel Muzea romské kultury Karel Holomek, které jsou s místem Ghettofestu hodně spjaté.

Krom toho byli ale u večeře také někteří místní Romové, od kterých jsme pak dostali zpětnou vazbu o tom, jak moc je tahle aktivita potěšila a překvapila. Nejsou zvyklí na to, že by s nimi majoritní společnost chtěla sdílet místo u stolu.

V rámci vaší akci vznikla kuchařka, na kterou teď vybíráte peníze na internetu, když se peníze seženou, co to bude znamenat pro všechny ty, co jí vytvořily svými vlastními recepty?

Pro všechny, kdo se do kuchařky svými recepty zapojili, je to možnost stát se součástí něčeho trvalého a smysluplného, co udělá radost dalším lidem.

Hlavní částí kuchařky jsou recepty s příběhy a fotky z aktivity Buchting, kterou na Ghettofestu děláme. Během téhle akce vyzveme návštěvníky, aby napekli a darovali festivalu svou oblíbenou buchtu.

Takže si každý musí pečlivě vybrat to, co je pro něj to jeho „top“ a s čím by se chtěl před ostatními prezentovat. Ke svému receptu účastníci připojí také krátký osobní příběh a vysvětlí v něm, proč je pro ně důležitý zrovna tenhle recept.

Každý, kdo na Ghettofest něco uvařil, tak nejen přichází si něco pasivně užít, ale sám udělá něco pro to, aby ta akce byla pěkná. Tím se vlastně hlásí k hodnotám, které se snažíme na festivalu naplňovat.

Máš nějaký oblíbený recept ve vaší kuchařce? 

Letos po Ghettofestu jsem si vzala recepty v neděli jako čtení u vody a tak jsem si mohla s autory receptu ještě chvíli pobýt a přečíst si jejich příběhy, což je pro mě vždycky velká radost.

Jednu kuchařku jsme vytvořili už v loňském roce a tam je skvělý recept třeba na citronový koláč od Kateřiny Baršové nebo tvarohové vdolky Sabči Coufalové.

Letos mě hodně zaujal levandulový koláč paní Antoniny Malginy, který byl vizuálně úplně dokonalý. Nicméně vřelý vztah mám k naprosto ke všemu, co je součástí naší kuchařky.

Až budeš mít jednou děti, řekneš jim že ….
Ať přijdou na večeři, že na ně počkám. A že si sebou můžou přivést, koho chtějí.

S obalem nebo bez obalu? 

Hlavně nesoudit podle obalu!

© 2024 Vmagazin.cz | Nakódoval Leoš Lang